Základní informace o andulkách

Úvod

Andulka vlnkovaná, papoušek vlnkovaný, zkráceně andulka je snad nejčastěji chovaným papouškem našich klecí a voliér. Andulka je hojně chována a vyhledávána  nejen chovateli, ale i milovníky ptactva, kteří si do své domácnosti pořídí jednoho, nebo dva ptáčky pro svou radost a potěšení  jako společníky. Jde o papouška, s kterým mnoho chovatelů začínalo svou chovatelskou kariéru a na kterém udělali své prvotní zkušenosti s chovem exotického ptactva, naučili se znát jeho potřeby a nároky.  Proto jsme opět společně s Lukášem zasedli k počítači, abychom se pokusili přinést návštěvníkům stránek alespoň základní informace o chovu tohoto nesporně velmi milého a oblíbeného papouška.
Velikost andulky se pohybuje mezi 17 -18 cm. Výstavní andulky jsou větší, ovšem chov výstavních andulek je poněkud jiná chovatelská disciplína, o které se v tomto příspěvku nebudeme zmiňovat.
Domovem andulky je Austrálie. Odtud pramení i její poměrná odolnost vůči chladu, kterou je pověstná většina druhů australských papoušků. Obsáhleji se věnovat způsobu života andulky ve volné přírodě nebudeme vzhledem ke skutečnosti, že o jejím životě bylo  publikováno velmi mnoho kvalitních knih a článků. Namátkou snad jen připomeneme knihu M.Vašíčka „Australští papoušci“, která obsahuje poměrně obsáhlou pasáž, která se této problematice věnuje.
Rozlišení pohlaví –  mnohé publikace velmi detailně popisují rozdíly mezi pohlavím andulek. My jsme však  pro tuto část vybrali  text, jehož autorem je chovatel Martin Záruba a s jehož laskavým svolením jej zde smíme uveřejnit. Tento odráží chovatelovy mnohaleté zkušenosti z chovu andulek. Martin o rozlišení pohlaví napsal následující – „Pohlaví nejlépe poznáte podle barvy ozobí, tedy měkké tkáně nad zobákem kolem nosních dírek. Pokud je barva ozobí fialová, světle či tmavě modrá, jedná se o samce.  Pokud je barva bělavá, hnědá v různých stupních světlosti, jedná se o samičku. Trochu stěžejní je určení některých mláďat krátce po opuštění budky, kdy jsou barvy ozobí velmi podobné. Z pravidla platí, že je směrodatná barva v bezprostředním okolí nosních dírek, kdy bělavé zbarvení je typické pro samičku i přes to, že zbytek ozobí má náznak fialové nebo namodralé barvy. U samiček tedy ozobí později zhnědne na světlou barvu, někdy zůstane bílé, před nebo během hnízdění se ozobí zbarví do tmavě hněda, což může zůstat nebo se po, či během hnízdění sloupne a ozobí je světlé, až bělavé.“

Chov a odchov

Poměrně velká část chovatelů, kteří se svým koníčkem teprve začínají si jako prvního obyvatele svých klecí nebo voliér vybere právě andulku. Jde o celou kolekci důvodů, proč tomu tak je. Andulka je nenáročný a velmi skromný papoušek, který je odolný vůči chladu (nikoliv průvanu), velmi dobře se množí, takže se i chovatel začátečník skoro jistě dočká svých prvních odchovů. Jde o papouška, který je cenově dostupný. Výběr pak nesporně usnadní i skutečnost, že je dnes andulka chována v nesčetných barevných mutacích, které jsou u tohoto ptáčka velmi slušivé. Ač nejsme společně s Lukášem chovatelé, kteří by se příliš zaobírali chovem mutačních ptáků (proti kterému ovšem nemáme žádné výhrady, naopak, velmi jej respektujeme a obdivujeme pro náročnost chovu a pro náročnost na znalosti chovatele), shodli jsme se, že barvy mutačních andulek jsou prostě překrásné a andulkám velmi napomohly se zviditelnit v očích chovatelské veřejnosti. Chov mutací jednoznačně vyžaduje od chovatele přesné  znalosti genetiky. I proto není andulka zdaleka chována jen chovateli začátečníky, ale i chovateli, kteří mají mnoho zkušeností a znalostí. V naší zemi jsou je spousta „andulčích“ specialistů, kteří namnoze dosáhli skvělých výsledků i na mezinárodním poli při různých soutěžích a výstavách. Chovatelé andulek se sdružují ve svých klubech a jestliže máme správné informace, v současné době pracují v naší zemi chovatelské kluby dva. Jeden se sídlem v Praze (KCHA- Klub chovatelů andulek) a druhý se sídlem v Brně (MKCHA- Moravský klub chovatelů andulek). Začínající chovatel by měl mít snahu kontaktovat chovatele v těchto klubech sdružené, neboť tito jsou nejlepším zdrojem informací, které je k chovu andulky nezbytné znát.
V prostorných voliérách není problém andulky chovat i s jinými druhy ptáků. Zaznamenali jsme společný chov s korelou chocholatou, zebřičkou pestrou, kakariky červenočelým, kanáry, rýžovníkem šedým, holoubkem diamantovým a  dokonce i s papouškem senegalským (tento chov však pokládáme za jistou raritu a nepředpokládáme, že je nějak častým jevem). Životní prostor ptáků u takto provozovaného chovu však musí být pro každého chovaného jedince nebo pár dostatečně velký, aby se ptáci vzájemně nerušili, aby nedocházelo k soubojům a nepokojům ve voliéře, které by mohly vést až k usmrcení některého z chovaných jedinců. Ve voliéře je jednodušší umístit pospolu takové druhy ptáků, které mají přibližně stejné potravní nároky, stejné, nebo obdobné nároky v období hnízdění atd.. Taková opatření pak společný chov různých druhů ptáků zjednodušují a usnadňují.
Zkušenosti chovatelů i literatura potvrzují společenský způsob života andulek. Proto se chov lépe daří tam, kde je pohromadě drženo více párů andulek.
Chovné zařízení - M.Vašíček ve své knize uvádí jako minimální rozměry klecí pro jeden pár andulek 40 x 40 x 60 cm. Pro dva páry je to již 40 x 40 x 100 cm. Dathe uvádí klece velmi podobných rozměrů.  Andulky jsou velmi často chovány v celoročních voliérách, jejichž velikost se u chovatelů různí v závislosti na počtu chovaných ptáků. Nicméně můžeme konstatovat, že jsme snad u žádného z chovatelů neviděli voliéru, které by na délku byla kratší než jeden metr.
Teploty v chovatelském zařízení -  andulky jsou velmi odolní ptáci, kteří jsou často v našich voliérách chovány celoročně. Vystačí si se suchým prostorem, které je chráněno před větrem a nepříznivým počasím Pokud v tomto prostoru andulky nocují, neměl by se vyskytnout problém s omrzajícími drápky. Ideální teploty pro chov andulek M.Vašíček vymezil mezi 0 -10° C.
Odchov andulek vlnkovaných – andulky patří k druhům ptáků, kteří se při vhodných podmínkách, které k hnízdění potřebují množí velmi dobře. Jde o velmi plodný druh papouška. Na tento fakt mnozí chovatelé zapomínají a z různých důvodů, které nám zde nepřísluší komentovat umožňují naprosto nekontrolované a ničím neomezené hnízdění. Výsledkem jsou následně příliš početné odchovy, s kterými si pak sami chovatelé  nevědí rady. Takové odchovy andulek až příliš  často končí v přepravkách výkupců exotického ptactva. Takový chov je na škodu především andulek samotných. Andulky, které nejsou příliš přetěžovány hnízděním jsou schopny vyvádět zdravé potomstvo až do stáří pěti let. V pozdějším věku už bývají odchovy slabší a mláďata vykazují nižší životnost (Dathe). Zodpovědný chovatel umožní andulkám maximálně 2 -3 hnízdění za sezonu. Hnízdění má plně pod kontrolou ve všech oblastech. Od správného párování mutací, až po výživu a přesnou evidenci ptáků, kroužkování a další procesy, které nějakým způsobem ovlivňují kvalitu odchovů. 
Párování a tok – podnět k párování většinou jako první přichází od samce. Projev náklonnosti ze strany samce je proces, který stojí za to, aby jej chovatel viděl a znal. Sameček usedá před samici, přičemž prozpěvuje. Zpěv někdy doprovází pohyb hlavou, v některých případech pobíhá sem a tam, aby se následně vrátil na stejné místo, kde samici znovu předvádí svůj zpěv. Samec samičku často i krmí.  Samice nemusí být vždy k páření svolná, což může samečka vyprovokovat k agresi. Chovatelé znají i případy, kdy k páření nebyl svolný sameček a tak mohli pozorovat napadení samičkou, která byla odmítnuta. Měli jsme možnost diskutovat o tomto procesu s dlouholetým chovatelem andulek panem Milanem V., který andulky chová v prostorných voliérách. Všiml si, že u něj k vyložené agresi v období toku andulek téměř nedochází (vyjma drobného hašteření), což si vysvětluje tím, že obě pohlaví mají dostatek možností k výběru partnera. Jeho pozorování je velmi zajímavé, i když se zřejmě liší od zkušeností dalších chovatelů. Na tomto malém příkladu se tak potvrzuje fakt, který jsme zde již několikrát zmínili. I když jsou naše chovy v mnohém tak podobné, nikdy nejsou zcela stejné . Jeden jediný obecně platný model o chování našich ptáků v různých situacích nelze velmi pravděpodobně popsat. Co velmi dobře funguje u chovatele jednoho, nemusí zdaleka fungovat v chovu jiném. Nicméně právě tyhle skutečnosti dělají náš koníček tak zajímavý a pestrý, je se stále co učit, překonávat překážky, abychom se následně mohli těšit se zdravých odchovů.
Hnízdní budky a průběh hnízdění – nejčastěji k hnízdění andulek chovatelé používají ležaté hnízdní budky, které s takovým úspěchem používají také chovatelé různých druhů amad či rýžovníků. Doporučovaný rozměr těchto hnízdních budek je 15 x 25x 15 cm (Vašíček), ale využívají se i budky jiných tvarů a rozměrů. Výstelku budek, kterou chovatelé do nich vkládají (hobliny, piliny, kousky rašeliny) andulky velmi často z budky odstraní. Vajíčka pak snáší na holé dno. V prodeji bývají k zakoupení budky pro andulky, které již mají předpřipravený hnízdní důlek.
Samička snáší průměrně 4-6 vajíček (Verhallenová), jiné zdroje uvádějí 4-8 vajíček (Dathe), 5-6 vajíček (Vašíček). Samička snůšku zahřívá 18 dnů. Po uplynutí této doby se líhnou mláďata, která krmí oba rodiče. Po cca 30 dnech mladé vylétají z budky. Za dalších 7 -15 dní jsou zcela samostatná. Andulky jsou pohlavně dospělé již ve stáří 4 měsíců. Ptáky je však vhodné nechat řádně dospět a první hnízdění jim neumožnit dřív, než dosáhnou stáří 10 -12 měsíců. Trpělivý chovatel se pak dočká zdravějších a silnějších odchovů.

Výstavní andulky

O chovu výstavních andulek chystáme do budoucna  samostatný příspěvek. Proto se pro tuto chvíli omezíme jen na pár fotografií, které nám ze svého chovu zaslal náš kamarád - chovatel Dalibor Homola. 

Krmení

Andulky jsou vděční strávníci, což můžeme potvrdit i z vlastní zkušenosti. Ve většině případů zkrmí vše, co jim chovatel předloží. Základním krmivem je směs lesknice, ovsa a různých druhů pros. Mají rády různé ovoce a zeleninu, např. jablka, hrušky, hlávkový salát, listy špenátu atd. Rády okusují větve. Vhodné jsou například větvičky z vrby, dubu, topolu, javoru, černého bezu atd. Nezbytnou položkou v jídelníčku je také grit a písek. 
V době odchovu mláďat chovatelé předkládají vaječnou míchanici, máčené pečivo ( rohlík, housky), piškoty atd.

Andulka – domácí společník

V úvodu jsme společně s Lukášem zmínili skutečnost, že je andulka velmi často chována jako domácí společník, čili mazlíček. Nemáme s tímto způsobem chovu praktické zkušenosti, ale nedalo nám, abychom na tomto místě nesepsali alespoň pár řádků, i když jsme u jiných druhů papoušků zde na stránkách popsaných tuto část vynechávali.  Nicméně andulka jako společník – mazlíček si alespoň pár řádků pro svou oblíbenost zaslouží.
Andulku lze při dobré péči a trpělivosti ochočit. Dokáže ke svému majiteli velmi přilnout. Mnohý chovatel domácího mazlíčka by jistě potvrdil skutečnost, že si zvláště samci andulek svého „páníčka“ zamění se svou přirozenou družkou, z čehož občas vyplývají komické situace. Sameček se „páníčkovi“ dvoří a namnoze se také po dosednutí na prst pokouší o kopulaci. Spoustu veselých zážitků dokáže andulka připravit i svým  mluvením, které je schopna velmi dobře napodobit. Společné soužití chovatele a andulky přináší spoustu radostí. Aby však takové soužití mělo co nejdelší trvání, je nezbytné svého mazlíčka chránit před některými faktory, které by jej mohly ohrozit na zdraví, nebo na životě. Pokusíme se zde některé tyto faktory ve stručnosti vyjmenovat.  Andulka je sice nenáročná na chov, ale jde o ptáčka velmi společenského. Dlouhé držení o samotě v malé kleci vede ke sklíčenosti, apatii, nechutenství, obezitě, ztrátě kondice. Proto je nezbytné se andulce každý den věnovat, umožnit ji dostatečný prolet. Také správné umístění klece je pro chovaného mazlíčka velmi důležité. Klec nesmí být v žádném případě vystavena průvanu, který nejen andulkám velmi škodí.  Je třeba se vyvarovat výparů teflonu. Zrcadlo umístěné v místnosti může být příčinou úrazu, stejně jako okno. Nebezpečí skýtají otevřené toalety, hrnce, v kterých se zrovna připravuje jídlo, horké plotny, ale také zapnutý větrák. Andulce příliš neprospěje (spíš naopak) podávání různých „pamlsků“ jako jsou například brambůrky a slané oříšky. Pro zdraví andulky jsou to „pamlsky“ zcela nevhodné a tak neobstojí ani argument, že je má andulka ráda. Je vždy lépe předkládat jen to, co je skutečně zdravé a co chovanému ptáčkovi prospěje. V obchodech se zvířaty je již dnes široký výběr pamlsků vhodných pro andulky, ale i  jiné exotické ptactvo.

Závěrem

Tento článek přinesl pár základních informací o chovu snad nejznámějšího a nejpopulárnějšího papouška, který je velmi dobře znám i laické veřejnosti. Jsme si vědomi, že jsme spoustu informací vynechali. Nezmínili jsme vůbec genetiku, či  chov výstavních andulek a jiné záležitosti. Byl to však záměr, aby se náš příspěvek nestal příliš zdlouhavým a únavným. Můžeme však přislíbit, že se v budoucnu ještě k problematice chovu andulek na těchto stránkách vrátíme. Zaslouženou pozornost a popularitu si andulka mimo jiné vysloužila i svou celkovou krásou, pestrostí barev a širokou škálou vyšlechtěných mutací,  nepříliš komplikovaným chovem, nenáročností a  odolností, cenovou dostupností, tedy klady, které se jen málokdy takto hromadně skloubí u jednoho ptačího druhu.